Zohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 177: V pozemské Zahradě Edenu stojí každý v té podobě a formě, ve které byli na tomto světě. (Duchovní stupeň, na které člověk v jakémkoliv danném okamžiku stojí, se nazývá „tento svět“)  A toto skrytí a tajemství je dáno mudrcům. Duch, jenž je ze strany ženy, a který na lidi sestupuje, je vždy vytesán v rytinách jako je tato pečeť, jejíž písmena jsou propadlá. To protože obraz těla v tomto světě vyčnívá ven a duch je vytesán do jeho útrob. Když se duch rozšíří z Guf (těla) a pozvedne se do pozemské Zahrady Edenu, tento duch v pozemské Zahradě Edenu vyčnívá v podobě a obrazu skutečného Guf v tomto světě, jelikož je vždy jako pečeť.

“Tělo” (touha) a “duch” (Světlo, které touhu naplňuje) si navzájem padnou jako pečeť a její otisk. Oddělily se za tím účelem, aby se znovu spojily. Moudrost kabaly nás učí, jak je znovu zcelit. Nazývá se „kabala“ (přijímání), protože my jsme těmi, kdo organizují a kontrolují vstup Světla do touhy, definujíce podobu vstupu Světla do tužeb a jejich náplň.

Z tohoto důvodu studujeme podstatu Světla a podstatu touhy, neboť je nám předtím jejich podstata neznámá. Musíme se spojit se Světlem a touhou, přijmout přesnou formu Světla a touhy a naladit je navzájem tak, aby jedno mohlo vstoupit do druhého. Výsledek se nazývá „věda, jak přijímat Světlo,“ což je kabalistická věda.

Z první části Každodenní kabalistické lekce 15/4/2010, Zohar