Čtu Zohar a přeji si proniknout do jeho vnitřního obrazu. Jaké jsou to touhy a vlastnosti? Chci zcela vymazat tento materiální, vysněný, imaginární obraz. Chci si místo toho představit opravdový obraz. Co bych viděl, kdyby se právě teď odehrálo toto odhalení? Chci se o to snažit jako dítě, které chce být dospělé. Pak uvnitř sebe uvidím spojení vlastností a tužeb, místo abych viděl tyto hmotné obrazy.  

 Touto snahou budím Světlo, které Přetváří, jenž mě srovnává se Stvořitelem. Nemusím o tomto Světle přemýšlet; probouzí jej snaha vidět pravý obraz. Doopravdy zde není žádné „Světlo, které přetváří,“ je tu jen pokročilejší obraz světa na dalším, vyšším stupni, který se, ve srovnání se mnou, jaký jsem teď, nazývá Světlo. Pokud na mě ve srovnáním se současným obrazem dělá dojem vnitřnější obraz, nazývá se Světlo.

Světlo vnímáme jako zvláštní stimulaci v touze. Zaznamenáváme jej písmeny stejným způsobem, jakým zaznamenáváme touhy. „Usiluji ke Světlu“ znamená, že usiluji o pokročilejší stavu odevzdání. To pro mě znamená Světlo.   

Z první části Každodenní kabalistické lekce 19/4/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment →