Otázka, kterou jsem dostal: Čím víc vysvětluješ strukturu duchovních světů, tím víc jsem popleten. Proč se tak děje?

Moje odpověď: Představ si, že půjdu k doktorovi a řeknu mu o svých vnějších příznacích. Požádá mě, abych podstoupil lékařské texty, zváží výsledky a prodiskutuje je s jiným doktorem. Když mezi sebou mluví, nerozumím ničemu, ačkoliv mluví o mě, o mých pocitech a mém zdraví. To protože jejich debata o mě je na vnitřnější, komplexnější úrovni, o tom, co se uvnitř mě skutečně děje. 

Pak mi dají pilulku; její náplň je mi také neznámá. Vezmu si ji, jednoduše důvěřuji tomu, že mi oni a předepsaná pilulka pomohou. Samozřejmě mě zmátli svými technickými lékařskými diskuzemi a nikdy jsem je neměl poslouchat. V našem světě bude ovšem pilulka fungovat nehledě na to, zda člověk rozumí tomu, co doktor říká.

Zde, během studia, čtu o tom, co o mě tito kabalističtí „doktoři“ píší: jeden kabalista píše druhému a popisuje to, co se vnitřně děje duším v systému, ve kterém se duše musí napravovat. Samozřejmě ničemu z toho nerozumím! Avšak protože se toho příběhu začnu účastnit a chci chápat a cítit to, připojuji se k nim a přibližuji se tomu, abych se stal takovým, jako oni.

Pokud se chci stát „doktorem“ jako oni, používám své spojení s nimi a učím se. Pokud se cítím zmaten, ale chci pochopit esenci, pokud cítím, že mi kniha povídá o nápravě mé duše, nemám na vybranou. Musím se naučit jejich jazyk (jako latinu, používanou v lékařském oboru) a pak pochopím, o čem mluví.

Kabalisté své knihy psali pro své druhy. Mluví mezi sebou jazykem, kterému rozumí, protože tento jazyk vysvětluje odlišné světy a duchovní koncepty. Já v tomto bodě vůbec nechápu, co znamenají.

Avšak pokud se budu snažit porozumět tomu, co mě učí, a budu se v tom snažit žít a cítit to, pak tyto knihy otevřu a pokusím se do nich vstoupit. Na úrovni mého porozumění nezáleží. Na čem záleží, je mé přání vstoupit dovnitř se svými pocity, místo toho abych se to snažil pochopit svou vnější myslí. Musím žádat odhalení.

Musím vidět to, o čem píší. Popisují to, co vidí a cítí, a já to musím chtít taky cítit. Proto mě můj nedostatek porozumění, vidění a cítění jen tlačí k tomu, abych postupoval.

Filed under: Knihy, Studium, Vzdělání | Add Comment →