Čím víc nás Stvořitel probudí, tím větší jsou Jeho očekávání. Stvořitel probudil pár miliónů lidí, kteří teď studují Zohar a čeká na jejich správnou, vědomou a dobrovolnou reakci, která by projevila jejich připravenost se „vzbudit.“ “Probuzení zdola” (Itaruta de-Letata) se musí stát rovnocené “probuzení Shora” (Itaruta de-Leila). Když se tyto dva procesy setkají, naplní nás Světlo Stvořitele.

Nejprve nám Stvořitel Shora sesílá impulz, aby nás inspiroval; otevíráme knihu a začínáme číst a studovat. Později se to pro nás stane velmi obtížným. Ale proč, co je důvodem? Je to proto, protože tento pocit také přichází od Stvořitele. Přestává nás inspirovat a dává nám šanci se „probudit zdola.“

Stvořitel na nás vloží břemeno, které je rovnocenné naší původní inspiraci. Zdánlivě říká: „Počkej! Nepotřebuji tě. Nevolal jsem tě. Zapomeň na to, není to pro tebe. Uklidni se!“ Hraje tuto hru záměrně poté, co nás již „probudil.“ Je to jakoby udělal chybu a pak změnil svůj úmysl. „Ne! Ještě spi, neprobouzej se.“

Tím, že nás zpomaluje, chce, abychom nahradili Jeho probuzení naší dobrovolnou snahou se probudit. Jinak se vše děje na „jeho účet,“ místo našeho vlastního úsilí. Na co to je dobré?  Tímto způsobem se duchovní nádoba na Světlo nepřipraví.

Proto se cítíme, jako bychom duchovno odmítali. Avšak byla naše předchozí touha opravdu naší nebo nám Shora byla dána šance projít těmito okolnostmi? Teď, když jste přesvědčeni, že duchovno nechcete – to je vaše pravé já, vaše touha přijímat potěšení, ke které můžete přidat ten samý pocit probuzení, který jste zažili prve.

Stvořitel nás vzbudil, my jsme Jeho probuzení obrátili v „naše vlastní“; uvědomili jsme si je a umožnili je dalším lidem. Pak se společně s druhými pokoušíme přitahovat Vrchní Světlo. Používáme tuto situaci jako zesilovač: Naše žádost roste v přímé proporci k počtu lidí, kterým jsme skrze práci proti našemu vlastnímu egoismu dokázali předat toto poznání. Dostáváme nazpátek „620 krát“ víc; o tolik silnější se stane náš vlastní postup vstříc dalšímu stupni.