Otázka, kterou jsem dostal: Proč musíme tak dlouho čekat a projít tolika negativními lekcemi, které nás zraňují, než si konečně uvědomíme, jaká je správná cesta?

Moje odpověď: Nečekáme! V každém okamžiku se vyvíjíme, krok za krokem. Ale naše ego, naše touha si užívat, je prostě nekonečná. Její hloubka je nesmírná: nesmírné stvoření. Představte si náš nekonečný vesmír; no, lidská touha je biliónkrát větší než celý vesmír.

Teď musíme začít svou nápravu. A má touha si užívat obsahuje tisíce vlastností, ve kterých potřebuji pocítit rány, abych zareagoval svým “Au!” A pak potřebuji dalších tisíc ran, abych udělal “Ou!” Toto není vtip, celé naše životy takto fungují. Nakonec budu potřebovat ještě dalších tisíc ran, abych se rozhodl: “To stačilo, už to nemůžu vydržet! Něco musím udělat.”

Každá vlastnost se skládá ze čtyř úrovní (Alef, Bet, Gimel, Dalet). A dokud nedosáhneme konečné, čtvrté úrovně, budeme dostávat rány a trpět, aniž bychom se zastavili a zamysleli nad svými nesnázemi. Je to jako když cítím bolest v jedné části svého těla a pak v jiné; vydržím to a říkám si, že to nic není až do té doby, dokud si konečně neuvědomím, že musím něco udělat. Stejný princip platí zde. Ale právě takto to má být, protože jsme uděláni z komplexního, mnohovrstevnatého materiálu, který se vyvíjí z (pouhého) bodu. V této záležitosti není na výběr.

Pouze na konci nápravy všechno, čím jsme prošli, splyne a vytvoří dokonalé dosažení, naplnění a pochopení.

Z třetí části Každodenní kabalistické lekce, 29/04/2010, “Předání Tóry”

Otázka, kterou jsem dostal: Proč to někdy trvá mnoho let, než člověk vůbec uslyší, že je potřeba se spojit?

Moje odpověď: V tomto procesu jsme existovali po celou historii. Z jedné generace na druhou, ve všech našich inkarnacích, celý náš vývoj má za účel nás přivést do stavu, kdy se budeme nuceni sjednotit. Celá naše historie začala rozbitím společné duše, naší duchovní nádoby. Od té doby do sebe všechny tyto fragmenty naráží, nenávidí se navzájem a nechápou, kdo jsou, odkud přišly, a proč existují. Pro tyto fragmenty je nejdůležitější věc neustálá bitva mezi nimi.

Postupně, krok za krokem, musíme přijít k důkladnému pochopení toho, že kvůli naší nenávisti a egoismu o spoustu přicházíme, ve skutečnosti o tolik, že se musíme sjednotit. Proč? Protože v procesu vývoje postupně objevujeme, že jsme spojeni. Můžeme se buď navzájem pozabíjet nebo společně žít v míru. 

Avšak ti, kteří cítí touhu po duchovnu mají problém. Celý svět k jednotě postupuje na cestě Bejto (v pravý čas). Ze zoufalství;  tím, že přemýšlí logicky, člověk vidí, že se svět musí sjednotit. Avšak na druhé straně odhaluje, že toho nejsme schopni. Toto cítí celý svět. Avšak ti, ve kterých se probudil bod v srdci, začínají slyšet, že se musíme sjednotit, že pouze jednotou může být dosaženo duchovna. Avšak necítí po jednotě potřebu. Ukazuje se, že někteří odhalí potřebu se sjednotit, ale neví jak, protože k tomu nemají prostředky, zatímco druzí mají prostředky, s jejichž pomocí se mohou spojit, ale postrádají pro spojení vnitřní potřebu, ačkoliv ji zbytek světa má.

Vychází najevo, že se tyto dvě skupiny, vnější a vnitřní části, budou muset sejít a navzájem se doplnit. My jim představíme metodu spojení a oni nám dají potřebu se spojit pravě takovým způsobem, jakým dítě předává své potřeby rodičům, a to rodičům pomáhá získat to, co dítě potřebuje. 

Vnější společnost je tedy nosičem vnitřní potřeby po spojení a my jsme vlastníci metody, jak se spojit. Tímto způsobem se navzájem doplňujeme.

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 28/04/2010, “Zohar”

Zohar, kapitola “BaHar (Na hoře Sinaj),” bod 63: “Můžeš je navždy používat jako otroky.” Je Micvou (přikázáním) zotročit kanaánského otroka. Ti jsou ze strany Hama, který spácha incest, jako je psáno: “Proklet budiž Kanaán; služebníkem služebníků bude svým bratřím…”

Být otrokem je také náprava. Touha, která může být přinucena poslouchat moc napravených tužeb, se nazývá “otrok, který je blízký svému pánu.” Otroctví je forma její nápravy, správný způsob její existence. 

Prozatím nejsem schopen být uvnitř určité touhy svobodný, ani s ní nemohu sám pracovat za účelem odevzdání. Mohu ji pouze připisovat jiné mé touze. Taková touha může být též zvána “dítě,” “žena,” nebo “dospívající;” ještě to není “muž” ani “hrdina,” který je schopen “překonat” (muž, “Gever” je odvozen od slova “Itgabrut” – překonávání, zdolávání).

Forma touhy, která je schopna pracovat pouze pod autoritou jiné touhy, se nazývá “otrok.”

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 25/04/2010, “Zohar”