Monthly Archives: Duben 2010

Nesmírnost naší touhy si užívat

Otázka, kterou jsem dostal: Proč musíme tak dlouho čekat a projít tolika negativními lekcemi, které nás zraňují, než si konečně uvědomíme, jaká je správná cesta?

Moje odpověď: Nečekáme! V každém okamžiku se vyvíjíme, krok za krokem. Ale naše ego, naše touha si užívat, je prostě nekonečná. Její hloubka je nesmírná: nesmírné stvoření. Představte si náš nekonečný vesmír; no, lidská touha je biliónkrát větší než celý vesmír.

Teď musíme začít svou nápravu. A má touha si užívat obsahuje tisíce vlastností, ve kterých potřebuji pocítit rány, abych zareagoval svým „Au!“ A pak potřebuji dalších tisíc ran, abych udělal „Ou!“ Toto není vtip, celé naše životy takto fungují. Nakonec budu potřebovat ještě dalších tisíc ran, abych se rozhodl: „To stačilo, už to nemůžu vydržet! Něco musím udělat.“

Každá vlastnost se skládá ze čtyř úrovní (Alef, Bet, Gimel, Dalet). A dokud nedosáhneme konečné, čtvrté úrovně, budeme dostávat rány a trpět, aniž bychom se zastavili a zamysleli nad svými nesnázemi. Je to jako když cítím bolest v jedné části svého těla a pak v jiné; vydržím to a říkám si, že to nic není až do té doby, dokud si konečně neuvědomím, že musím něco udělat. Stejný princip platí zde. Ale právě takto to má být, protože jsme uděláni z komplexního, mnohovrstevnatého materiálu, který se vyvíjí z (pouhého) bodu. V této záležitosti není na výběr.

Pouze na konci nápravy všechno, čím jsme prošli, splyne a vytvoří dokonalé dosažení, naplnění a pochopení.

Z třetí části Každodenní kabalistické lekce, 29/04/2010, “Předání Tóry

Dlouhá cesta k jednotě

Laitman_733Otázka, kterou jsem dostal: Proč to někdy trvá mnoho let, než člověk vůbec uslyší, že je potřeba se spojit?

Moje odpověď: V tomto procesu jsme existovali po celou historii. Z jedné generace na druhou, ve všech našich inkarnacích, celý náš vývoj má za účel nás přivést do stavu, kdy se budeme nuceni sjednotit. Celá naše historie začala rozbitím společné duše, naší duchovní nádoby. Od té doby do sebe všechny tyto fragmenty naráží, nenávidí se navzájem a nechápou, kdo jsou, odkud přišly, a proč existují. Pro tyto fragmenty je nejdůležitější věc neustálá bitva mezi nimi.

Postupně, krok za krokem, musíme přijít k důkladnému pochopení toho, že kvůli naší nenávisti a egoismu o spoustu přicházíme, ve skutečnosti o tolik, že se musíme sjednotit. Proč? Protože v procesu vývoje postupně objevujeme, že jsme spojeni. Můžeme se buď navzájem pozabíjet nebo společně žít v míru. 

Avšak ti, kteří cítí touhu po duchovnu mají problém. Celý svět k jednotě postupuje na cestě Bejto (v pravý čas). Ze zoufalství;  tím, že přemýšlí logicky, člověk vidí, že se svět musí sjednotit. Avšak na druhé straně odhaluje, že toho nejsme schopni. Toto cítí celý svět. Avšak ti, ve kterých se probudil bod v srdci, začínají slyšet, že se musíme sjednotit, že pouze jednotou může být dosaženo duchovna. Avšak necítí po jednotě potřebu. Ukazuje se, že někteří odhalí potřebu se sjednotit, ale neví jak, protože k tomu nemají prostředky, zatímco druzí mají prostředky, s jejichž pomocí se mohou spojit, ale postrádají pro spojení vnitřní potřebu, ačkoliv ji zbytek světa má.

Vychází najevo, že se tyto dvě skupiny, vnější a vnitřní části, budou muset sejít a navzájem se doplnit. My jim představíme metodu spojení a oni nám dají potřebu se spojit pravě takovým způsobem, jakým dítě předává své potřeby rodičům, a to rodičům pomáhá získat to, co dítě potřebuje. 

Vnější společnost je tedy nosičem vnitřní potřeby po spojení a my jsme vlastníci metody, jak se spojit. Tímto způsobem se navzájem doplňujeme.

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 28/04/2010, “Zohar

Momenty z ranních lekcí: Kabalistická věda

Přes otroctví ke svobodě

Laitman_085Zohar, kapitola “BaHar (Na hoře Sinaj),” bod 63: “Můžeš je navždy používat jako otroky.” Je Micvou (přikázáním) zotročit kanaánského otroka. Ti jsou ze strany Hama, který spácha incest, jako je psáno: „Proklet budiž Kanaán; služebníkem služebníků bude svým bratřím…“

Být otrokem je také náprava. Touha, která může být přinucena poslouchat moc napravených tužeb, se nazývá „otrok, který je blízký svému pánu.“ Otroctví je forma její nápravy, správný způsob její existence. 

Prozatím nejsem schopen být uvnitř určité touhy svobodný, ani s ní nemohu sám pracovat za účelem odevzdání. Mohu ji pouze připisovat jiné mé touze. Taková touha může být též zvána „dítě,“ „žena,“ nebo „dospívající;“ ještě to není „muž“ ani „hrdina,“ který je schopen „překonat“ (muž, „Gever“ je odvozen od slova „Itgabrut“ – překonávání, zdolávání).

Forma touhy, která je schopna pracovat pouze pod autoritou jiné touhy, se nazývá „otrok.“

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 25/04/2010, “Zohar

Momenty z ranní lekce: Co je po mně požadováno?

Zvířecí svět versus lidský svět

Dr. Michael LaitmanRabi Akiva řekl: „Miluj svého bližního jako sebe sama je velikým pravidlem Tóry!“ Proč je láska k bližnímu velikým pravidlem? Základem, který nás kategoricky rozděluje do dvou polovin: Zvířecí a lidské? Pokud miluji sebe, pak jsem zvíře, a pokud miluji bližního, pak jsem člověk. Jako zvíře cítím pouze tento materiální život, ale když začnu milovat druhé, cítím Stvořitele a duchovní svět. 

Duchovno je cítěno uvnitř síly lásky, která se nazývá mou duchovní nádobou neboli Kli. Právě teď je mou nádobou egoistická láska, touha milovat sebe. Svět, který cítím dnes, je cítěn uvnitř této touhy. V této egoistické realitě odhaluji pouze to, co je dobré či špatné pro mě.

Odhaluji svět a celou rozmanitost jeho odstínů pouze ve vztahu k sobě. Všechny barvy a zvuky světa závisí na tom, co je pro mě užitečné, a co je škodlivé. Jedné věci se bojím a po něčem jiném toužím. Odmítám jednu věc a přitahuji něco jiného. Každý vliv je odhalen uvnitř mých smyslů, které pracují s ohledem na mou lásku k sobě. Proto nevidím nic, co by nepatřilo k mé sebe-lásce; jednoduše nevnímám existenci takové věci.

Faktem je, že čelím nekonečnu, ale necítím to. Co se týče mě, připadá mi to, jako by to vůbec neexistovalo, protože mi to nedává ani dobrý ani špatný pocit. Egoistická láska ovlivňuje rozsah univerza, které cítím. Z celého Světa Nekonečnosti tedy cítím jen maličkou sféru, můj svět.

Když ze sebe začnu vycházet, pak ve své předchozí touze cítím to, co je dobré pro ostatní. Jinými slovy začínám milovat svého bližního. To se nazývá Vrchní, duchovní svět. Když to odhalím, odhalím zcela odlišný vesmír.

Pokud se přeladím z egoistických myšlenek o sobě, dokonce i jen v čistě materiálním významu, a začnu přemýšlet o svém příteli, pak ucítím zcela odlišný svět se zcela odlišnými problémy a řešeními. Když odhalím, co je dobré pro někoho jiného, pak se to, co se týče mě, bude nazývat Vrchní, duchovní svět. Ten člověk uvidí svůj materiální, egoistický svět, ale když se já toužím obléknout do jeho reality a odhalit svět uvnitř něj, obrátí se to v můj duchovní svět.

Toto cvičení mi umožňuje vyjít ze sebe a ucítit Stvořitele. Ucítím Jej uvnitř tebe, jelikož je psáno: „Stvořitel přebývá uvnitř Svého národa.“

Z třetí části Každodenní kabalistické lekce, 26/04/2010, “Matan Torah

Opravdová duchovní nádoba

where.jpgOtázka, kterou jsem dostal: Co je opravdová duchovní nádoba (Kli)?

Moje odpověď: Opravdové Kli je touha, která je připravená k nápravě. Mým úkolem je plně rozlišit, kterou část mé touhy mohu napravit za účelem odevzdání, a kterou část napravit nemohu a musím ji jednoduše omezit.

Představ si, že je mi dána touha a já poznám, že z ní 20% mohu napravit k odevzdání, a že jejích zbývajících 80% musím omezit a udělat z těchto 80% Sof, což znamená konec Parcufu. To znamená, že jsem napravil celou touhu. Oba druhy tužeb jsou vždy přítomné a já musím pochopit, co s nimi dělat.

Avšak mohou se ve mně probouzet touhy, které jsou nejasné. To protože Světlo, které mě dosahuje, nestačí, aby osvítilo všechny touhy a veškeré jejich detaily. Proto mi zbývají touhy, které nejsou rozpoznány, a nazývají se Chaš, Mal a Noga.

Je to jako bych byl v mlze a nemohl se části těchto tužeb dotknout. Mohu je pouze vzkřísit jako Klipot, abych v nich podporoval život. Kvůli své vlastní slabosti a neschopnosti vykonat nápravu musím provádět kompromisy.

Touhy, které jsem rozlišil, se nazývají „kořen, duše a tělo.“ Liší se od ostatních tužeb, nazývaných „oděvy a paláce,“ které vypadají, jakoby to nebyly mé vlastní, opravdové touhy.

Později na samotném konci nápravy se tyto touhy obrátí v mou vlastní, opravdovou touhu. Připojí se k tomu, co se nazývá „mozek, kosti a žíly,“ a stanou se sjednocenou duchovní nádobou. Pak uvidím celou realitu uvnitř sebe, což se liší od toho, jak vidím věci dnes, kdy se mi zdá, že existuji já a svět, který se nachází vně mě.

Z druhé části Každodenní kabalistické lekce, 25/4/2010, Bejt Šaar HaKavanot

Analýza svého vlastního egoismu

Laitman_010Původně se ve světě Nekudim Malchut připojuje k Bině, vytvářejíc tak malý stav (Katnut). Pak se Bina připojí k Malchut a dává jí svou sílu, pomocí které Malchut dosáhne velkého stavu (Gadlut). Tento stav je proveden (Sefirami) Aba ve Ima světa Nekudim. Avšak v Malchut je touha, zvaná „Malchut de Malchut,“ která v sobě není schopná zahrnout vlastnosti Biny a jednoduše zůstává Malchut. Toto je proto důvodem rozbití a v každé částici a touze se nachází část této touhy, zvané „kamenné srdce“ (Dalet de Dalet), které není schopné se smíchat s Binou.

Zvednutí Druhého Omezení (Cimcum Bet) vedlo k odhalení tužeb, které nejsou schopné přijmout Binu (odevzdání). Avšak dopředu je nemožné vědět, že Malchut obsahuje touhy, které vždy zůstanou egoistické, jelikož mohou být odhaleny pouze rozbitím! Proto se svět Acilut objeví po rozbití a již ví, co pro nápravy vybrat: Binu v Malchut, Malchut v Bině, a čistou Binu; a také ví, že nesmí používat čistou Malchut. Stručně řečeno, všechny tyto vědomosti přijdou díky rozbití.

Na naší cestě vzhůru tedy musíme dostat dojem rozbití. To znamená, že se ohýváme dozadu, ale vidíme, že jsme bezmocní. Snažíme se spojit s ostatními, odevzdávat jim a milovat, zatímco přijímáme jejich lásku, ale vidíme, že toho nejsme schopni. Musíme tuto vlastnost odhalit v sobě, a to znamená, že konečně odhalujeme právě tu část Malchut, která v sobě není schopná zahrnout Binu. Tehdy se člověk zlomí a pláče, a tam přebývá bod, odkud přichází náprava.

Vskutku, vše ostatní je napraveno lehko. Hlavní věcí je oddělit Malchut de Malchut od zbytku tužeb, které napraveny být mohou. Naše analýza a oddělení musí být učiněna před vším ostatním. Tak napravujeme části, které napraveny být mohou.

Z druhé části Každodenní kabalistické lekce, 18/4/2010, Bejt Šaar HaKavanot

Volba prostředí určuje naši budoucnost

Laitman_524_03Prostředí a učitel jsou jedinými faktory, které určují budoucnost člověka. V každém danném okamžiku by člověk měl svůj stav brát tak, jako že již má všechno, co potřebuje, a jeho jediná odpovědnost je spojit se se správným prostředím. Takové prostředí je vždy přístupné a je poblíž; naším úkolem je udělat správnou volbu. Toto je jediná svoboda volby, kterou vlastníme. Zbytek z toho vyplývá a je výsledkem rozhodnutí, které děláme. 

Proto bychom se neměli starat o nic, kromě toho odkud přijímáme „výživu,“ s kým se spojujeme, a kdo nás ovlivňuje. Jinými slovy, nemusíme přemýšlet o sobě, ale místo toho s jakým prostředím jsme spojeni. Pokud chce člověk kontrolovat svůj růst, život a osud, musí přemýšlet jen o tom, s kým je ve styku.

Avšak tyto myšlenky pro nás nejsou přirozené. Neustále přemýšlíme o sobě, „Kdo jsem, proč, a co se se mnou stane? Jaký má můj život důvod?“ Směrujeme tyto otázky dovnitř a všechny z nich jsou správné. Avšak jak na ně máme odpovědět? S čím spojíme jejich řešení?

Kabalisté vysvětlují, že řešení závisí pouze na prostředí. Proto musíme svou pozornost obrátit k vnějším silám, které nás kontrolují, jelikož je to jejich vliv, co definuje naši budoucnost.

Ve skutečnosti tyto síly nejsou „vnější,“ ale místo toho utvářejí jednotný systém duší, integrální část našeho duchovního těla. Tam nastalo rozbití nádob a to je to, co musí být napraveno. Je to jediné místo, kde můžeme dělat změny, jelikož nejsme schopni změnit své ostatní touhy. Je to podobné tomu, když se ponoříme do archívu a čteme záznam událostí, které jsou již předurčeny. My jen můžeme určitým způsobem ovlivňovat své prostředí. Je škoda plýtvat svou pozorností na cokoliv jiného kromě tohoto.

Z třetí části každodenní kabalistické lekce 18/4/2010, článek „Svoboda

Věda, jak přijímat Světlo

Laitman_120Zohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 177: V pozemské Zahradě Edenu stojí každý v té podobě a formě, ve které byli na tomto světě. (Duchovní stupeň, na které člověk v jakémkoliv danném okamžiku stojí, se nazývá „tento svět“)  A toto skrytí a tajemství je dáno mudrcům. Duch, jenž je ze strany ženy, a který na lidi sestupuje, je vždy vytesán v rytinách jako je tato pečeť, jejíž písmena jsou propadlá. To protože obraz těla v tomto světě vyčnívá ven a duch je vytesán do jeho útrob. Když se duch rozšíří z Guf (těla) a pozvedne se do pozemské Zahrady Edenu, tento duch v pozemské Zahradě Edenu vyčnívá v podobě a obrazu skutečného Guf v tomto světě, jelikož je vždy jako pečeť.

“Tělo” (touha) a “duch” (Světlo, které touhu naplňuje) si navzájem padnou jako pečeť a její otisk. Oddělily se za tím účelem, aby se znovu spojily. Moudrost kabaly nás učí, jak je znovu zcelit. Nazývá se „kabala“ (přijímání), protože my jsme těmi, kdo organizují a kontrolují vstup Světla do touhy, definujíce podobu vstupu Světla do tužeb a jejich náplň.

Z tohoto důvodu studujeme podstatu Světla a podstatu touhy, neboť je nám předtím jejich podstata neznámá. Musíme se spojit se Světlem a touhou, přijmout přesnou formu Světla a touhy a naladit je navzájem tak, aby jedno mohlo vstoupit do druhého. Výsledek se nazývá „věda, jak přijímat Světlo,“ což je kabalistická věda.

Z první části Každodenní kabalistické lekce 15/4/2010, Zohar

Strana 1 z 3123