Otázka, kterou jsem dostal: Pokud budu udržovat během studia Zoharu správný záměr, neměl bych cítit nějaké výsledky?

Moje odpověď: Nevíme, zda je náš záměr správný nebo ne. Dost možná jsem ve zvláštní náladě a cítím se nadšený, dobře jsem se vyspal a všechno vnímám velmi jasně. Takže se mi zdá, že je můj záměr velmi ušlechtilý, přímo k duchovnímu cíli. A někdy se téměř nemohu vzbudit, unám a znovu se budím, nebo si náhle vzpomenu na minulé události.

Nevíme, jak to funguje; pokaždé jsou člověku dány zvláštní okolnosti a úsilí, které musí vyvinout. Nejdůležitější věc je jednoduše pokračovat, nehledě na výsledek. Člověk by se v každé situaci jen měl pokoušet představovat si duchovní obraz, který mu Zohar popisuje. Může být velmi těžké toho dosáhnout, ale pokud když je v nejtěžším stavu, stejně dokáže chytit konec lana, uspěje mnohem víc, než když se od začátku cítí inspirovaný.

Samozřejmě bychom neměli přehlížet stavy nadšení, které jsou nám dány. Ale neměli bychom si příliš všímat vnitřních či vnějších podmínek, ve kterých se nacházíme. Jakékoliv podmínky byly člověku dány, jsou to podmínky, v nichž by se měl snažit udělat vše, co je možné.

Otázka, kterou jsem dostal: Pokud skupina ztratí učitele, může postupovat?

Má odpověď: Vše, co je pro postup skupiny a tvůj individuální postup je již obsaženo v desítkách tisíc lekcí, které jsou uloženy v našich archívech. Čím silněji se spojíte, tím víc v těch lekcích odhalíe stupňů. Vše spíše než na tom, kdo je naplňuje, závisí na Kli (nádobě).

Jak dosáhnete větší jednoty, postupně ve všech lekcích odhalíte nové věci. Za deset let od těď v lekcích,k teré jsou dnes staré deset let, odhalíte vyšší stupně. Vše závisí na “uživateli,” jeho vnímavosti a otevřenosti. Postupně v novém materiálu odhalíš nové vrstvy. Vnitřní změny ti umožní provádět čím dál hlubší odhalení. Větší jednota ti v těch předchozích lekcích umožní odhalit všechny posloupné stavy.

To, že učitel umře, není konec. Život pokračuje a Shora přijde nová forma vedení a skupina bude pokračovat v postupu. Takto by to v procesu růstu mělo být.

Podle stejného principu například měníme svůj přístup k dítěti, když vyroste. Časem samo začne cítit potřebu se oddělit. Stejným způsobem je člověku dán učitel a pak je učitel vzat. Učitel dostává novou misi a žák též. Potřebujeme o těchto změnách uvažovat jako o nekonečném plynutí vzájemných spojení mezi Kelim.

Je nezbytné pochopit, že dvě opačné síly, pravá a levá, jsou silami přírody. Všechno přichází od Stvořitele, je to rozdvojeno a kontroluje nás to.

Dokud se Mu nepokusíte připodobnit ve střední lince, postavit v sobě Jeho obraz, nepřijdete k dobrému stavu. Proto se jeden jen musí neustále pokoušet stát se Stvořiteli podobným podle svého stupně a všech tužeb a vlastností, které jsou mu odhaleny. Musíte ze všeho, co od Něj přijímáte, postavit střední linku.  Z těchto dvou “otěží,” dvou linek, dvou “andělů.” Pak si budete jisti, že skutečně dosahujete nejlepšího možného stavu pro sebe, pro Něj, a pro oba z vás.

Jinak se od neštěstí nemůžeš uchránit. Pokud se na dalším stupni nepřipravíš předem ve střední lince, pak tě čeká trest. Avšak ve skutečně to nejsou potrestání; jsou to objevení stejných kvalit (Kelim), které jsi nenapravil. Byla ti dána možnost a všechny prostředky k napravení svých vlastností a ony ti byly odhaleny, ale tys v tom selhal. Z tohoto důvodu vnímáš nedostatek nápravy ve formě utrpení.

Otázka, kterou jsem dostal: Když aktualizujeme své touhy na úrovni dojmů, způsobujeme, aby se pro nás materiální svět stal přátelštějším?

Má odpověď: Všichni jsme uděláni z materiálu, zvaného “touha po potěšení.” Když Světlo ovlivňuje touhu být těšen takovým způsobem, že ji přinutí dosáhnout nejhoršího stavu, ta pak zvažuje jen sebe; stará se pouze o sebe a necítí nic jiného než sebe. Tento “zkrat” uvnitř nás vytváří obraz našeho světa.

Tím, že napravujeme svou touhu, začínáme vnímat jinou realitu, která existuje vně této. Když je něco vnímáno skrze touhy jiných lidí místo naší vlastní, nazývá se to Vrchní Duchovní Svět a je to svět věčného života.

Náprava je proces učení se toho, jak vnímat to, co je vně nás v protikladu k tomu, co je uvnitř. Toto je čistě psychologická výzva. Nakonec všichni chceme být těšeni a usilujeme vstříc dobrotě. A základní skutečnost je, že nakonec dosáhneme nekonečné dobroty, ale pouze pod podmínkou, že “opustíme” sebe.

Poté, co ze sebe odejdeme, začne být za “mne” brán materiál tvorby (touha po potěšení); a ve skutečnosti je mým. A tehdy se pro nás stane přátelštějším.