Monthly Archives: Březen 2010

Čekáš na spásu?

Dr. Michael LaitmanZohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 247: Šedesát je Malchut, mocné nahoře, ze strany Gevury, které se drží řezeb, myšleno vnějškovosti svaté Chaji Izraele, což je Malchut. Proto jsou pojmenovány po ní, šedesát královen (Malchujot).  To jsou andělé, ustanovení nad národy. Osmdesát služebných jsou andělé, ustanovení řezbami Malchut pod šedesáti královnami. Proto jsou nazývány služebné a ne královny. A služebným není konce…

Vše, co čteme v Zoharu, se děje uvnitř touhy. Není nic jiného než touha. Čteme o jejích vnitřních fenoménech, změnách a různých vztazích mezi jejími částmi.

Je to veliké zařízení, kolektivně zvané Malchut, které se potřebuje měnit, pokaždé se přivádějící do větší rovnocennosti se Světlem. Proto všechna jména a termíny, napsané v Zoharu, existují ve svých různých vztazích uvnitř Malchut, uvnitř naší touhy.

Proto potřebujeme pouze přemýšlet, jak přitahovat Světlo k touze, která je v Zoharu popsána. Ačkoliv specificky nerozumíme, jaké vlastnosti nebo změny jsou popisovány, nebo čemukoliv, co se děje, stále čekáme na spásu: aby Světlo ovlivňovalo tuto touhu, abychom chápali a vnímali touhu a Světlo, které ji naplňuje a cítili je společně. Vskutku je nemožné cítit jedno bez druhého, ale pouze pokud je mezi nimi kontakt, dokonce i v první, minimální míře.

To je to, na co čekáme. A všechna slova a písmena, která v Knize čteme, existují pouze v této touze – v naší duši.

Rozšiřování našeho vnímání – protiklady mohou být oba pravdivé

Dr. Michael LaitmanIzák je síla, která roste opačná Abrahámovi a slouží jako „pomoc proti němu.“ Začínáme objevovat, že duchovno není jednotlivá síla, jak jsme si předtím mysleli. Nejsme schopni pochopit, jak mohou dva koexistovat dva protikladné pojmy, a jak mohou být oba pravdivé. Není ještě pochopeno, že právě v této kolizi a rozporu je odhalena pravda. Myslíme si, že by vše mělo být přímé a jasně definované.

Avšak začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak jasně střiženy, jak jsme je původně vnímali. Když začneme pracovat s naší vlastností „Izáka“ a napravovat ji, začneme si uvědomovat, že věci nejsou tak přímočaré, jak jsme je předtím exkluzivně skrze svůj egoismus vnímali. Jinými slovy, vše, co jsme viděli skrze svůj egoismus, byla touha se těšit a potěšení, které je té touze opačné, ale nyní vidíme, že je zde levá linka a pravá linka. Navíc mohou být obě pravdivé a správné, což nám pomáhá postupovat. Na druhé straně si mohou obě odporovat, ale obě mají nicméně v tvorbě místo, protože jsou obě připoutány ke Stvořiteli.

Vskutku je uvnitř nás zahrnuta jak vlastnost „Izáka,“ tak „Abraháma“: naše vlastní kvalita přijímání, díky níž člověk zůstává stvořením, které existuje od Stvořitele odděleně; a nad tím je vlastnost odevzdání, kterou jeden získává od Stvořitele. Následuje, že mezi těmito dvěma silami uvnitř člověka je vždy vnitřní konflikt. Tak pouze pozvedáním Izáka přijde Abrahám s ohledem ke Stvořiteli k pochopení své pravé pozice. Proto slovo „syn“ (Ben) znamená „porozumění“ (Leavin), což je Bina, nový stupeň.

Duchovní vlastnosti uvnitř mě: Abrahám a Izák

Dr. Michael Laitman “Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne „stáří,“ myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na „levé straně“ odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho „syn.“ což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří „Izák,“ který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Kde je mé opravdové já?

Dr. Michael LaitmanDokud se neomezím podle podmínek, ustanovených Druhým Omezením (Cimcum Bet), pokračujeme v žití bez clony a zůstáváme „roztříštěni.“ Proto jsme subjekty vlivu Prvního Omezení (Cimcum Alef).

Je povinné, abychom naše touhy uvedli do souladu s podmínkami Druhého Omezení, stavu, ve kterém jsme byli před tím, než nastalo roztříštění nádob. Touhy, které jsou asociovány s těmito podmínkami symbolizují „exodus“ ze sebe do jiných duší. Kdo jsou tyto „ostatní duše“? Jsou to mé vlastní touhy, které ode mě byly odříznuty, jako kdybych již byl obřezán. Nebyl jsem to já, ale můj Vrchní Otec a Matka (Aba ve Ima), kdo provedli tuto obřízku, dokonce ještě než jsem si začal uvědomovat sám sebe, svou duši.

Jelikož kdokoliv, kdo žije v tomto světě, musí dosáhnout nápravy, Aba ve Ima se rozhodli nám tento úkol ulehčit tím, že naše duchovní nádoby rozřízli do dvou částí: našich vnitřních a vnějších přání. To aby nám dali šanci pracovat pouze s našimi vnějšími touhami a tak nám zamezili udělat chybu.

Proto je náš svět jasně rozdělen do dvou částí: já a svět, který je vně mě. Dokonce i když se mi mé vnitřní touhy zdají důležitější, stále musím pracovat na mý vnějších touhách, protože to jsou mé touhy vyšší, „mluvící“ úrovně. Zůstávajíc uvnitř svých tužeb, musím se naučit. jak udělat přednost touhám ostatních, což znamená napravit sebe a pracovat s touhami na úrovni Druhého Omezení.

Touhy Druhého Omezení jsou umístěny vně mě, zatímco touhy Prvního Omezení zůstávají uvnitř. Celá má touha je rozdělena do dvou částí, vnější a vnitřní, a to je pro mě opravdu veliká pomoc.

Musíme být Stvořiteli vděční, že nám daroval dvojité vnímání reality, které nám ukazuje, jak jednat a vyvarovat se toho, abychom dělali chyby. Naše touhy na úrovni Druhého Omezení od nás byly odříznuty a ji byly objasněny:  představují realitu vně nás. Naše práce se skládá z měnění našeho přístupu vůči „vnější části“ nás a zvyšování její důležitosti za pomoci skupiny a Vrchního Světla.

Nebe a peklo jsou „konstrukce,“ které prožíváme uvnitř

Laitman_028_08Zohar, kapitola“VaJaera (A Hospodin se objevil),” bod 258: The Din (rozsudek), který Stvořitel vykonal v záplavě a Din v Sodomě jsou oba Dinim pekla, jelikož hříšní jsou v pekle odsouzeni vodou a ohněm.

Bod 259: Sodoma byla odsouzena rozsudkem pekla, jako je psáno, „Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.“ Jedna byla odsouzena vodou, druhá byla odsouzena ohněm. A hříšní v pekle jsou odsouzeni těmito dvěma rozlišeními, neboť je zde peklo sněhu, což je voda, a je zde peklo ohně.

Musíme pochopit, že děláme všechna rozlišení uvnitř nás, zatímco realita sama se nemění. Já jsem Svět Nekonečna dokonce i te’d a nic se v existující realitě nemůže nikdy změnit. Jediná věc, která se mění, je mé vlastní vnímání, pocit, uvědomění, pochopení a zhodnocení. Toto jsou změny, které cítím.

Je psáno, „Každý člověk soudí do stupně svého vlastního nedostatku.“ Jinými slovy, vyobrazuji si uvnitř sebe obraz podle svého zhodnocení Světa Nekonečnosti. Proto jsou nebe a peklo, dobro a zlo, a rozsudek ohně a vody různé úrovně mého přístupu k statickému, neměnnému obrazu. Je psáno, „Nezměnil jsem Své HaVaJaH.“

Vyobrazujeme si svou vlastní realitu uvnitř nás naším přístupem ke konstatnímu stavu. Vše závisí na našich vlastnostech, vnímání a zhodnocení Světa Nekonečnosti, Stvořitele, Světla, absolutního odevzdání.

Nebe, peklo a různé druhy rozsudku jsou všechno stavy, které odhaluji uvnitř sebe. Navenek se nic nemění. Vše je určováno změnou, která se odehrává uvnitř mého vědomí či pohledu. Jinými slovy závisí všechno na mě a mých vnitřních hodnotách, vlastnostech a základech.

Následuje,  že vše závisí na výchově a společnosti, která mi pomůže změnit mé základy. Takto si k neměnné realitě mohu vyvinou přesnější přístup. Čím rychleji budu schopen měnit své vnitřní vlastnosti, tím rychleji budu procházet z jedné „konstrukce“ k další.

Otázky o duši, životě a smrti

Dr. Michael Laitman Otázka, kterou jsem dostal: Chtěl bych vědět, zda jestli když v tomto životě začnu studovat kabalu a nedosáhnu nápravy, než zemřu, přijdu ke kabale znovu v příštím životě? Budu si o této moudrosti něco pamatovat ve svém příštím vtělení?

Moje odpověď: Musíš si věřit, že dosáhneš nápravy teď! Pokud ne, pak se v přítím životě ke kabale rychle vrátíš na té úrovni, kterou jsi dosáhl teď.

Otázka, kterou jsem dostal: Jak by měli přátelé studenta kabaly, který zemřel kvůli nemoci, toto vztahovat ke Stvořiteli?

Moje odpověď: Nemůžeme soudit důvody, protože nevidíme systém duší a nerozumíme, proč každý z nás umře, jako například Ari, který zemřel v 38 letech. Když odhalíš systém duší, pochopíš roli těl.

Otázka, kterou jsem dostal: Co je nejlepší a nejjednoudšší cestou, jak podle kabaly vysvětlit smrt a vtělování dětem?

Moje odpověď: Vysvětli to stejným způsobem, jakým to vysvětluješ dospělému. Ony to přijmou, budou uspokojeny a nebudou se bát!

Ubližujeme si sami

Dr. Michael Laitman Zohar, kapitola Chajej Sarah (Život Sáry),” bod 41: Takové jsou cesty Stvořitele. Pokud dá člověku bohatství, je to, aby vyživoval svět avykonával Jeho přikázání. Pokud to nedělá, ale pyšní se svým bohatstvím, bude v tom zasažen, jelikož je psáno: „Bohatství, držené pro svého vlastníka, je k jeho škodě.“

 

…Podobně, když jim Stvořitel dal krásu nadřazeného dobra Adama HaRišona, dal jim ji, aby dodržovali Jeho přikázání a konali Jeho vůli. Oni to nedělali, ale byli pyšní; byli zasaženi v té samé kráse, kterou byli požehnáni.

 

Proto člověk, který křičí, „Proč se mnou Stvořitel zachází tímto způsobem!,“ musí pochopit, že to člověk sám provokuje tuto újmu. My jsme ti, kdo si způsobuje své vlastní rány tím, že neužíváme správně možnosti, které nám Stvořitel dává, abychom se pozvedli. Klopýtáme při těchto možnostech, padáme dolů, a pak se v podstatě bijeme sami. Toto nám říká Zohar: „Byli zasaženi v té samé kráse, kterou byli požehnáni.“

Náprava světa již začala!

каббалист Михаэль ЛайтманNemusíme čekat, než se pro duchovní nápravu probudí celý svět.
Ti lidé, kteří už se probudili, musí mezi sebou vytvořit svaz, správné spojení, a tak pokračovat.
A potom se k tomuto spojení bude postupně připojovat víc a víc lidí.
Musíme se soustředit jedině na spojení těch, kteří jsou toho schopni. A tak spojíme všechny orgány společného organismu.
Ti, kteří jsou schopni, dají organismu nový život, přitáhnou Vyšší sílu, světlo, které poté začne proudit organismem. A poté, díky práci této duchovní centrály, přes kterou se šíří světlo po celém společném systému, se probudí ostatní duše.

Lekce na téma Baal HaSulamových novin „Národ“ – 17. 03. 2010

Naše práce je velmi jednoduchá

reward Rabaš, “Co je Tóra a Práce na Stvořitelově Cestě:” Když jeden zamýšlí studovat Tóru, měl by před svýma očima držet cíl, důvod, proč zamýšlí studovat. Cíl, tedy užitek, který chce z Tóry vytěžit, je Světlo, které Napravuje, jenž v ní je.

V podstatě nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si představovat a snažit se cítit, že se vše děje kvůli Vrchnímu Světlu, že „zde není nikdo jiný kromě Něj,“ že on je vládce a pán a pouze On vše vykonává.

Proto potřebujeme pouze toužit a čekat na Jeho činy a jejich následky. Naše celá práce se skládá z přitahování Jeho činů na sebe, cítění, že jsme spodní stupeň, zatímco On je vrchní a snažení se Vrchnímu stupni, Světlu, připodobnit. O nás bude pracovat a dělat nás Jemu podobnými nakolik vstříc Němu budeme usilovat, tedy snažit se stát jako On.

Takže následuje, že je naše práce velmi prostá. Není důležité, jakou část Zoharu čteme nebo o čem je;  není důležité, jak moc rozumíme tomu, co čteme. Mezi námi a Vrchním Světlem existuje systém spojení, nazývaný „Kniha Zohar.“ Musíme ji využívat a usilovat o to, abychom se Světlu během studia stali podobnými.

Tato touha probudí Světlo, a to na nás bude působit. Pomalu začneme cítit výsledky jeho vlivu.

Ať Vám nevládne zlý had

каббалист Михаэль ЛайтманZohar, kapitola „Chajej Sara,“ bod 220): „Slíbil Jsem Vám, že budete všichni jako andělé a synové Všemocného – ale při převzetí Tory jste se zařídili po svém, zhřešili jste, a protо jako Adam zamřete“. 

Přesto však nad každým, studujícím Tóru, nemůže vládnout ten samý had zla, který zatemnil svět.

Díky studiu kabaly je vyšší světlo jako magnet, drží tě nahoře a ten had, smrt, naše egoistická touha, která nám ubírá život, zůstává dole a nedokáže nad člověkem vládnout!

Člověk se pozvedá nad svůj zvířecí život a dokonce necítí, že by končil.

Musíme si jenom přát, aby světlo, které při čtení Knihy Zohar přichází,  v nás tu změnu způsobilo.

Bez ohledu na vědomosti, které v sobě skrývá věda kabaly, která je schopna objasnit všechno, co se odehrává v našem světě a celou naši uplynulou cestu, když si přejeme se pozvednout se na vyšší stupeň, potřebujeme sílu, která je nás tam schopna přitáhnout.

Za pomoci rozumu a pocitů se nedokážeme pozvednout – musíme obdržet nový zárodek vyššího stupně.

Stejně jako neživý kámen, odlišný od rostliny, ji nikdy nedokáže pochopit, jako pes nebo kočka není schopna pochopit, co znamená být člověkem – tak nejsme schopni svým rozumem odhalit, co znamená žít v duchovnu.

Proto je nutná vyšší síla, která v nás tuto změnu zařídí. Dostáváme ji z Knihy Zohar.

Z lekce knihy Zohar, 12.03.2010