Zohar, Kapitola “Mecorah,” bod 6: Když noc ztemní a brány se zavřou, probudí se Nukva veliké propasti a ve světě je několi armád škoditelů.

Toto je vnitřní stav, který ke člověku může přijít během slunečného odpoledne, kdy člověk ucítí, že je ve stavu noci, v temnotě, a pod mocí zlých sil. Je dobré, pokud si člověk uvědomí, že je ve stavu noci; je to lepší, než si myslet, že je vše v pořádku a čeká ho úspěch.

V tom čase ukládá Stvořitel všechny lidi na světě (v člověku) ke spánku. Uloží ke spánku dokonce i všechny ty, kteří mají probuzení života, myšleno spravedlivé (v člověku).

Toto popisuje stav, kdy všechny myšlenky a touhy, skrze něž jsem se dřív spojoval s ostatními a usiloval o odhalení Stvořitele, chtějíce být Shora napraven, také pohasnou a ztratí se.

A duchové se potulují po světě a zvěstují lidem v jejich snech věci. Některé z nich jsou lži a některé jsou pravdivé. A lidé se ve svém spánku stanou připojenými.

Pokud by to byla čistá lež, byli bychom to schopni odhalit okamžitě. Proto pokud chce člověk vydávat lež za pravdu, potřebuje nejdřív říct něco pravdivého a pak říct lež. Pak mu druzí uvěří.

Kapitola “Mecora,” bod 7: A když se probudí severní vítr a noc se rozdělí, vyšlehne oheň a udeří pod křídla kohouta a on zavolá.  Pak vstoupí Stvořitel do zahrady Edenu, aby si hrál se spravedlivými.

„Kohout“ značí člvěkovu vnitřní sílu překonávání. Toto je síla, kterou jeden používá během práce v noci, před úsvitem.

A hlasatel vyjde a zavolá a všichni lidé na světě (v člověku) se ve svých postelích probudí. A ti s probuzením života vstanou ze svých postelí k práci jejich Pána a zabývání se Tórou a chválení Stvořitele, dokud nepřijde ráno.

Takto člověk prožívá duchovní procesy, dějící se uvnitř něj.