Otázka, kterou jsem dostal: Proč bychom měli číst o všech početných detailech, popisovaných Zoharem, kdy je uvnitř sebe nejsme schopni identifikovat?

Moje odpověď: Musíme být jako dítě, které se dívá na svět kolem něj a ničemu nerozumí, avšak přesto se postupně vyvíjí. Je nadšeno, když vidí projíždět bus, protože to vypadá jako něco velkého, co se pohybuje. Je zde další přirozený fenomén, kdy kachňátka berou první pohybující se objekt, který vidí, jako svou matku a následují ji. To je nutí se vyvíjet.

 Stejnou cestou když čteme Zohar, je tu část, které ještě vůbec nerozumíme a jiná část, se kterou se již můžeme spojit. To nás vyvíjí. Musíme si uvědomit, že tomu ještě nejsme schopni porozumět, ale jednoho dne jistě všemu porozumíme v celé jeho úplnosti. Když toužíme a snažíme se porozumět tomu, co slyšíme, probouzíme sílu, která nás rozvíjí. Jak jinak bychom se mohli vyvíjet?

Čím více postupujeme, tím větší příchuť ucítíme ve studiu.

Filed under: Studium, Zohar - články ke knize | Add Comment →