Otázka, kterou jsem dostal: Můžeme v jednom dni číst Zohar přes příliš?

Moje Odpověď: Právě teď čteme a pročítáme Zohar znovu a znovu. Nemá smysl mluvit o vnitřních definicích, protože je ještě necítíme. Po mnoha hodinách studia (řekněme 100 hodinách) začneme cítit a vnímat, o čem Zohar mluví. Zpočátku to bude mlhavé a nejasné jako dívání se skrze mlhu. Ucítíme něco, co nás přitahuje do neznámého místa. To se nazývá “podivuhodný prostředek” (Segula), který nás ovlivňuje.

Po mnoha hodinách studia přijímáme z různých slov dojmy a každé slovo ve mně začíná probouzet unikátní pocit. Napříkal chlad, teplo, nahoru, dolu, odevzdání, přijímání, GAR, VAK, Ezau, Jákob, Leah, Rachel, vesnice, zvířata a tak dále, jsou všechno slova, skrze něž akumulujeme specifické dojmy. Poté, co to uděláme, o nich budeme schopni mluvit s druhými. 

Pak se budeme schopni účastnit sdílené diskuze. To není přímo nezbytné, ale nicméně nám to dá společný jazyk s našimi přátel, jelikož ti též ucítí a uvědomí si novou realitu.

Tehoto zvláštního pocitu není lehké dosáhnout. Je to opravdové odhalení a objevuje se po mnoha hodinách studia.

Zařazen do: Studium, Zohar - Žádné komentáře→

Chceme a toužíme vše odhalit uvnitř naší hmoty, uvnitř naší touhy. Ale nejjistější místo k odhalení rozbití je náš přístup k našim bližním. Pokud chcete zjistit, co musíte napravit, a kde dostat Obklopující Světlo, pak začně prověřovat své vztahy s bližními. Brzy uvidíte, že vás to odpuzuje a že se tomu každým možným způsobem chcete vyhnout; neustále na to zapomínáte a nechcete o tom nic vědět. Takto můžete okamžitě objevit místo, kam musí zasvítit Světlo a dělat nápravu.

Duchovno je přímo tady; je hned vedle vás! Místo rozbití je přímo tady. Je to tak jednoduché – rozbití je přímo před vámi a můžete to vidět a odhalit hned teď. Ale abyste to napravili, musíte si to představit a zobrazit správně a pochopit, jací musíte jako napravení být. Snažte se jednat s ostatními se stejnou láskou, se kterou jednáte se sebou, nehledě na to, jak odpudivé, nechtěné či nevhodné se vám to zdá. Pak budete znát, jak moc jste duchovnem, Stvořitelem, odpuzováni.

Nicméně se začínáme pod vlivem Obklopujícího Světla měnit a začínáme vše vidět jinak. Začínáme chápat, že je v realitě skryta velikost, jednota a svatost. Avšak tato změna není možná bez Obklopujícího Světla.

Zařazen do: Duchovno, Spojení, Společnost - Žádné komentáře→

Kabalisté vysvětlují, že touha je jediným stvořením, které Stvořitel vytvořil. Skládá se z 613 (Tariag) různých tužeb se všemi jejich odlišnými manifestacemi. Žijeme právě uvnitř těchto tužeb. Všechny jsou námi.

Na tyto touhy svítí Světlo Stvořitele. V realitě je to On, kdo rozděluje jednu společnou touhu do množství určitých tužeb, protože se touha pod vlivem světla stává rozdělenou a je udělána komplexnější. Proto se rozděluje do různých částí, dokonce i částí, které jsou si protikladné.

Mezi těmito touhami jsou některé touhy odporující a opačné Světlu a jiné jej podporují a jsou Světlu podobné. Zlé touhy v nás nás táhnou od Světla a odcizují nás jemu; nazývají se “zlý pud” (Jecer HaRa), “zlé síly” (Kohot HaTumah) nebo druhá strana (Sitra Achra). Dobré síly v nás se nazývají Jecer HaTov, táhnou nás blíže vstříc cíli a pomáhají nám jej dosáhnout. Nazývají se “síly svatosti” (Kohot HaKeduša).

Jsou v nás také touhy na různých úrovních vývoje: nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská. Dodatkem jsou zde touhy, nazývané “andělé,” “démoni,” “duchové,” a tak dále. Je zde nesmírné množství různých druhů tužeb. ale všechny jsou uvnitř nás: skládáme se z nich.

Avšak vztahujeme se k našim touhám a vlastnostem různými způsoby. S některými zacházíme, jako by nám byly bližší a s jinými jako by nám byly vzdálenější či protikladné, a též užitečné či škodlivé. Zacházíme s nimi jedním či druhým způsobem v závislosti na našem cíli, na našem způsobu práce s nimi a jiných ohledech.

Nicméně nehledě na to, co můžeme říkat, myslel či jmenovat, vždy se vztahujeme k našim tužbám. Lidé, které kolem sebe vidíme jsou také vyjádřením naší touhy, touhy, která “naši” formu nabrala pod vlivem Světla.  

Některé touhy jsou velké a relativně konstatní; pokud se změní, dělají to pomalu. Tyto touhy jsou na nehybné úrovni vývoje. Jiné touhy jsou flexibilnější a jsou na vegetativní a pohyblivé úrovni. Mění se rychleji či pomaleji podle jejich typu a síly. Všechny tyto touhy závisí na vyžší úrovni tužeb – lidské úrovni, také nazývané “duše.” “Pohyblivé” touhy , které jsou menší než tato úroveň, se nazývají “duchové” či “andělé.”

Dodatkem, “komnaty” jsou různými druhy prostorů či dutin; toto jsou touhy nehybné úrovně, které mají své vlastní charakteristiky. Některé touhy, pracující uvnitř těchto komnat, jsou aktivnější a přizpůsobivější a odkazuje se na ně jako na “duchy,” kteří jsou na vegetativní úrovni. Touhy, které jsou ještě aktivnější, operují uvnitř duchů; toto jsou “andělé,” pohyblivá úroveň. Nakonec, na ještě hlubší úrovni jsou duše, které jedna druhé pomáhají.    

Tímto způsobem nám Zohar odhaluje celý svět. Ale celý svět je uvnitř mě a mých tužeb. Je to jako bych mezi nimi cestoval, jako maličký člověk v kresleném filmu, putující uvnitř svého vlastního těla, pronikající různými orgány a prostory mezi nimi a vidící, jak jeho celý organismus pracuje.

Zohar nám popisuje něco velmi podobného. Říká nám, že jsme všichni jako duchovní svět a že je celý duchovní svět uvnitř naší touhy, která se nám jeví jako by byla uvnitř či venku ve všech druzích odlišných stavů. A vše toto je zamýšleno, abychom s tím pracovali.

Zařazen do: Cesta, Svět, Vnímání, Zohar, Člověk - Žádné komentáře→

Když  čteme knihu Zohar, je třeba pamatovat, že “Není nikdo jiný než On” –  je dobrý a činí dobro.

Pouze takhle  potřebujeme přistupovat ke svému životu a ke všemu co se odehrává ve světě, pochopit, že za všem se skrývá pouze jedna síla, žádný ďábel nebo duch, čekající na mně, aby mě zatáhl do  pekla a usmažil tam na pánvičce.

Zohar  popisuje různé zla osoby, aby ukázal, jak se člověk  cítí, když  odhaluje v sobě egoistické sily, jako by  hořel v ďábelském plameni a snaží se vyklouznout z moci těchto sil.

Člověk  vidí, že tyto síly se mu brání postupovat ke Stvořiteli, ale nic  nemůže s nimi udělat, a ve výsledku se jim vzdá.

Anděl smrti přichází k člověku a natahuje mu meč s kapkou smrticího jedu na špičce a člověk  poslušně otevírá ústa a polyká jed.

Zohar  vypráví , že ten anděl smrti – je tvé egoistické přání, ve své konečné, brutální formě.

Všichny tyto vlastnosti jsou uvnitř mě a zabíjí mě! Není nic horšího tohoto stavu a my se k němu blížíme…

Zařazen do: Zohar - Žádné komentáře→

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: “Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,” jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: “Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě” – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: “Nenech člověka kráčet o samotě v noci” – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj “dům” sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v “jeskyni” – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Zařazen do: Cesta, Jednota, Spojení, Společnost, Zohar - Žádné komentáře→