Člověk, hledající duchovní rozvoj, se cítí, jakoby seděl ve sklepě v úplné temnotě – a chce odtamtud utéci. Ale není kam uprchnout. Právě do tohoto temného sklepa musí přivést světlo .

V takovém sklepě je dnes celé lidstvo. Za pokus o útěk přichází trest. Ale ne hned. Člověku je jakoby dovoleno utéct, vyjít ven, a potom přichází úder. Dokud se nenaučí vidět spojení mezi útěkem a ranami.

Ale to není jednoduché. Vždyť je to globální, integrovaná, uzavřená soustava a za svůj přestupek nedostáváte trest ihned. Ten trest přichází úplně odjinud. Tak se nám vesmír postupně ukazuje jako jednotná soustava, ve které existujeme v podstatě věčně. 

Filed under: Jednota, Svět | Add Comment →