Všechny překážky jsou zdolatelné

Výňatky z ranních lekcí (12.12.08): Člověk musí vystoupit z nejnižšího stupně, zvaného “náš svět,” kde je všechno zastřeno, na nejvyšší stupeň, zvaný “Svět nekonečna,” kde je vše odhaleno. Stupně vzestupu se nazývají “světy” a odráží míru nápravy našich tužeb.

Není naplnění  bez předběžného pocitu prázdnoty. Když každý z nás napraví svou individuální touhu (prázdnotu), dáváme tvar Vyšší síle, odhalujíc ji podle míry naší nápravy. Proto tedy žádáme tuto Sílu spíš o nápravu než odhalení.

Naplnění touhy se neděje díky přijímání, ale díky dávání. Jinak by bylo nemožné  ji naplnit. Abych byl přesný, je to možné, ale naplnění bude ohraničeno naším světem a životem. Cokoliv víc než to je nemožné. Je tomu tak proto, aby nám bylo umožněno dojít k jiné metodě naplnění – dávání (bestowal).

Pak je člověk naplněn svou láskou k bližnímu, dáváním, místo něčeho, co přichází  zvenčí. Utrpení je pocit nenapravených tužeb. Vidíme je jako utrpení, protože se liší od Stvořitele.

V kabale studujeme naše budoucí stavy a to nám umožňuje se vyvíjet. Vývoj lidské duše je podobný vývoji dítěte: tím, že si přejeme vyrůst, přitahujeme na sebe sílu nápravy.

Člověk musí vidět problémy a trápení jako šanci postupovat tím, že je bude překonávat. Vše se děje pro lidský postup. Avšak, pokud se člověk správně připraví, pak místo aby vnímal bolest utrpení, bude vnímat jeho směr a pohybovat se podél něj. V tomto případě místo vnímání utrpení, vnímá člověk cestu.

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Následující příspěvek: