Daily Archives: 13. 8. 2009

Rozpor mezi náboženstvím a kabalou: Činy versus Záměry

holdOtázka, kterou jsem dostal: Podle Rabaše jsou vyvolení lidé ti, kteří se dokáží přesunout z vnějšího k vnitřnímu, a s pomocí lidských činů se změní I lidské srdce. Zároveň nám ale připomínáte, že vnější přikázání nejsou o nic víc, než vnější znaky, které nemají žádné spojení s nápravou duše. 

 Moje odpověď: Když Rabash mluví o “vnějším dodržování”, nemyslí fyzické vykonávání činů, ale záměr “pro sebe samotného.” Vnitřní dodržování značí záměr “pro Stvořitele.”

Co se týče fyzických činů, Stvořitel řekl: “Nezajímá mě, jak zabíjíte dobytek, přikázání byla dána pro lidskou nápravu.” Jinými slovy, veškerý vztah mezi přikázáními a činy leží v záměrech člověka a ne v činech samotných. Kdyby si byl člověk vědom toho, že jeho činy nemají význam, byl by kabale nesmírně vděčný za to, že mu dává správné vedení.

Celý protiklad mezi náboženstvími a kabalou leží v jejich hodnocení významu činů a záměrů: Co je důležitější, činy nebo záměry? Kabala ve skutečnosti nepopírá důležitost činů ( tradic ) ve formování a řízení společenských hranic. Ale náboženství musí také přijmout, co je psáno, že činy bez záměrů jsou mrtvé a nenapravují člověka. Záměry mohou být změněny pouze studiem kabaly.   

Člověk musí začít tím, že připustí, že není dokonalý – v tom leží kámen úrazu! Je to proto, že prvořadý úkol náboženství je dát člověku pocit hrdosti a dokonalosti za dodržování ustanovení. Myslí si, že když tak činí, slouží Stvořiteli a celý svět a všichni ( v něm ) jsou mu zavázáni.

Kabala na druhé straně člověku ukazuje zrovna to, jak je ve skutečnosti falešný a nedokonalý. Vidí to ve Světle Stvořitele, které na něj sestupuje během studia. A člověk se cítí nešťasten s výsledky svého studia, ale pokud je schopen pozvednout se nad tento pocit a postavit pravdu nad trápení, postupuje. A pokud není schopen tak učinit, schází z cesty.

Článek 66 “Předmluvy ke Knize Zohar” mluví o nezbytnosti klást větší důraz na záměry než na fyzické dodržování. Celý rozpor mezi kabalou a náboženstvími leží v jejich přesvědčení o tom, co je důležitější.

Člověk musí cítit, že je jediným stvořeným stvořením

contactOtázky, které jsem dostal, o interpretaci Baal HaSulamových slov a navštěvování hrobů spravedlivých:

 

Otázka: V Shamati, Baal HaSulam několikrát zmiňuje “Masach de Hirik.” Mohl byste prosím vysvětlit tento fenomén nebo koncept?

Moje odpověď: Je to náprava duše ve střední linii.

Otázka: Co znamená slovo Yuli (יולי)?

Moje odpověď: Je to počáteční material, z něhož všechno vzniklo.

Otázka: Proč je výraz, který Rav Ashlag používá, “Co je smysl mého života?” a ne například: “Co je smysl života?”

Moje odpověď: To proto, že člověk musí cítit tuto otázku osobně, cítit, že jeho život na ní kompletně závisí. Musí cítit, že je jediným stvořeným stvořením (viz. materiály o Vnímání reality), a díky tomuto, že smysl života jako celku, život všech ostatních, závisí na jeho životě.

Otázka: Kde je místo, kde si stvoření uvědomuje své “Já,” a na druhé straně si uvědomuje, že není nikdo jiný, kromě Něj?

Moje odpověď: Místo uvědomování si svého “Já” je v Malchut a místo uvědomování si Stvořitele je v Keter.

Otázka: Pomáhá návštěva hrobů spravedlivých a rozsvěcování svíček pro posvěcení duší?

Odpověď: Pouze psychologicky!

 

 

Cesta Světla versus Cesta Utrpení

rav_interstingOtázka, kterou jsem dostal: Dá se říct, že Cesta Světla člověka nezbaví problémů v jeho životě a někdo, kdo následuje Cestu Světla je pouze vidí odlišně? Protože je člověk na vyšší úrovni, nemá stejné problémy jako v minulosti, protože jeho přístup k nim se změnil, nebo spíš, jeho přístup ke zdroji těchto problémů. Avšak když člověk, následující Cestu Utrpení řeší stejný problem, cítí se špatně.

Moje odpověď: To je naprosto správně! Existujeme v poli Vyššího Světla ( kvalita dávání a lásky ). Toto pole se skládá z koncentrických sfér a čím blíž je sféra centru, tím intenzivnější je její kvalita lásky a dávání. Všechno je nehybné, pouze my se pohybujeme tímto polem a měníme své mínění tím, že měníme své vlastnosti.

Touha, či jediná duše, byla stvořena v centru všech sfér. Pak se vzdálila od centra, ztrácejíc svou kvalitu dávání a lásky a pak se rozbila na části ( jednotlivé duše ). Tak získala protikladnou kvalitu – přijímání ( egoismus ). Kvůli tomu teď existuje v nejvzdálenější sféře pole Světla.

Duše mají pozice vzhledem ke Světlu, stejně jako má náboj pozici v elektrickém nebo magnetickém světlu. Spojení duše se Světlem ( spojení náboje s polem ) se děje díky rovnováze ( podobnosti ) jejich vlastností. Pokud jsou vlastnosti ( kvality )  Světla ( pole) a duše ( náboje ) stejné, pak duše ( touha ) cítí, že je v rovnováze. Jinými slovy je tu rovnováha sil či vlastností duše se silami či vlastnostmi Světla. Jsou ve stavu homeostáze.

Když se duše vzdalují od centra k okraji ( když sestupují díky svým vlastnostem ), podrží si Rešimo ( záznam ) o každém stavu, kterým prošly. Když duše dosáhnou největší vzdálenosti od centra ( od Stvořitele, protože jejich vlastnosti jsou k němu protikladné ), záznam celého řetězce odloučení ( sestupu ) v nich zůstane zakotven. Duše ( egoistické touhy ) vnímají tento nejvzdálenější stav jako člověka ( duši ) v tomto světě ( poli ).

Od tohoto okamžiku začínají duše návrat zpátky. Nejprve k cíli postupují nevědomky, tlakem, který vyvstává kvůli neshodě jejich vlastností s vlastnostmi sfér Světla, kterými procházejí. Duše cítí utrpení, což je pocit, který přichází z protikladu jejich egoistických vlastností a vlastností Světla. Čím větší jsou Reshimot, které se vyjadřují v duši, tím víc je duše tlačena do vnitřních sfér v poli Světla. Nebo, jinak řečeno, čím větší je neshoda mezi nenapraveným Reshimo a napraveným Světlem, tím hůř se člověk cítí ( a stejné se dá říct o společnosti jako celku ).     

Začínajíc z určité sféry v poli Světla, vliv Světla na Reshimo vyvolává rozpoznání příčiny utrpení. To je vyjádřeno jako otázka o smyslu utrpení, o jeho důvodu a záměru. Je to otázka o smyslu života. Poté je člověk přiveden do skupiny ( prostředí ), kde se může začít napravovat, aby se stal podobným Světlu ( dávání – bestowal ).

“Vždy se zdá, že jsme milováni, protože jsme dobří. Ale co si neuvědomujeme, je to, že jsme milováni, protože ti, co nás milují, jsou dobří .”
Lev Tolstoj