Baal HaSulam. “Mír ve světě“:

Přirozeností naprosto každého jednotlivce je využívat životy všech ostatních lidí ve světě pro svůj vlastní prospěch. A vše, co dává ostatním je pouze z nutnosti, za účelem, aby využil druhého ještě dovedněji, takže to jeho přítel neucítí a vzdá se mu.

Baal HaSulam. “Řeč k oslavě závěru Zoharu – A Speech in Celebration of the Conclusion of The Zohar“: 
Jak může člověk dosáhnout úplné rovnocennosti formy se Stvořitelem, tak že všechny jeho činy budou zaměřeny na dávání ostatním, když je lidskou přirozeností pouze přijímat pro sebe? Naší přirozeností nejsme schopni udělat ani nejmenší věc pro prospěch ostatních. Když dáváme ostatním, jsme nuceni očekávat , že za to nakonec dostaneme odměnu, která stála za to. A pokud se člověk cítí spokojen se svým současným stavem, není schopen udělat ani ten nejmenší pohyb. Jak tedy může být každý čin ( namířen ) dávání ostatním a ( nepřijímat ) vůbec nic pro sebe?

Baal HaSulam. “Uvedení do Knihy Zohar,” článek 20:
Naše essence je stejná, jako essence všech částí stvoření, což je nic víc a nic míň, než vůle přijímat.