Dvě otázky, které jsem dostal o tom, jak se chovat ke svému prostředí:

Otázka: V jedné z vašich lekcí ve Spojených státech jste řekl, že lidé, připravení pro nový pohled na svět, by měli dobrovolně snížit své požadavky na jídlo, přístřešek, volný čas a vzdělání ( knowledge ) na nezbytné minimum. Co bychom měli dělat se zbytkem našeho okolí jako jsou děti, ženy a rodiče, kteří nejsou připraveni se omezit? Je dostatečné omezit sám sebe, dávajíc těm kolem mě, co si přejí a ukázat jim, že má cesta je správná pouze osobním příkladem? Mimochodem, jednal jsem tak celý svůj život a na oplátku mě všichni kolem tiše nenávidí a snaží se mě shazovat.

Moje odpověď: Pokud je hlava člověka „v oblacích,“ pak přirozeně nechce víc, než nezbytnosti. Nemusí se omezovat, protože to k němu přijde přirozeně. To je přístup toho, kdo si uvědomí, že jeho rodinou je celý svět. 

Pokud vás lidé kolem vás nenávidí a snaží se vás shodit, je to pravděpodobně proto, že se je snažíte k něčemu nutit nebo je nějak omezujete.

Otázka: Může jeden člověk přinutit druhého cítit nedostatek ( ať už duchovní či hmotný )?

Moje odpověď: Prostředí může vyvolat nebo potlačit jakoukoliv pozemskou touhu v komkoliv  ( viz. článek „Svoboda“ ). Navíc pokud má člověk bod v srdci, společnost může urychlit jeho vývin.